3. Co znamená být na práně?

Kdysi jsem napsala, že být na práně je pro mne totéž jako být sama sebou: objevovat svou vnitřní zářivost a čistotu. Svoboda. Stav "Jsem která/který jsem", tedy být (skutečně) sám/sama sebou.

David vyslovil ve filmu různá dogmata, mezi nimi i to, že když je někdo breatharián, nesní nikdy nic sníst a také nesmí pít.

Především jakákoli dogmata jsou ale přesně v rozporu se samotnou podstatou cesty, kterou je nacházení vnitřního potenciálu a osvobozování se od jakýchkoli konceptů a dogmat

Nic nepotřebovat a nemuset, nikoli překlopit se z musím do nesmím, jako jiného druhu nesvobody.

Také bychom moli mluvit o pránické výživě jako o něčem, co jsme kdysi uměli a co je naším přirozeným dědictvím, a souvisí s pocitem domova, toho pravého, který nosíme hluboko v srdci - někdy tak hluboko, že se nerozvzpomínáme. Pokud se probouzíme, pak ale ano.

David se ve filmu zmiňoval, že pokud chce někdo poznat, jestli je na práně, má držet suchý půst. To je nesmysl, říct to může jen člověk, který s právnickou výživou zkušenost nemá: je to tak rozdílná energie, např. od energie, která přichází ("jen") na léčení, že pokud se něomu podařilo přepnout - jak jistě mnozí už znáte - nepřehlédnete to.

Něco jiného je samozřejmě jenom mít tyto prožitky, něco jiného přepnout se trvale, a něco jiného ještě přestavba organismu, o které mluvil Henri ve svých přednáškách.

Tento týden jsem s někým mluvila o přechodu, jak probíhá, co se při něm děje. Každý to má jinak, samozřejmě, i načasování, i když základ je stejný. Ale i tak je možné říct, že dvě cesty jsou základní, podobně jako při "odnaučování se kouřit": buď to jde naráz, nebo postupně.

Bohužel, David, který "vysvětlil" Hance, že "není na práně", přestože mohla být hodně blízko, zaujal podobný postoj jako chlapeček na pískovišti, který kamarádce rozmlátí její pěknou, byť ne zcela dokonalou bábovičku lopatičkou a potom jí řekne "Vidíš, že se ti nepovedla!"

Srážet lidi kolem sebe na kolena je snadné, ale ne úctyhodné.

Tam, kde se člověk posouvá, nepřepne se úplně, je dobře snažit se co nejvíc čerpat pránu, nevzdávat to, a potom se ptát, co potřebuji, a kolik, ale nevzdat to.

Psát o třech znacích (úbytek váhy se zastaví před kritickou hranicí, zatímco úbytek potřeby spánku je trvalý, stejně tak nárůst energie), které popisuje Henri Monfort (a boom vnitřní svobody, kterou jsem k tomu už před léty přidala ze svojí zkušenosti) je skoro zbytečné, ale vzhledem k tomu, co zaznělo v rozhovoru, alespoň pro úplnost.

Také jsou cesty, kdy se člověk zaměřuje víc na tělo (pohyb, dech), často motivace zdraví, a ty, kdy se pracuje více se silou ducha, s vědomím (úrovněmi vědomí) a vibracemi (a hlavní motivace duchovní pokrok).

Často se na přechodu řeší chutě. Základ je samozřejmě vždy rozlišit, jestli nás skrze chuť volá naše tělo, anebo jde jen o staré mentální návyky a představy, emocionální rozpoložení apod., a podle toho s tím potom zacházet. Protože zatímco v prvním případě nás může neuposlechnutí těla strhnout a vést zpátky k pevné stravě nenaslouchání si), v druhém, pokud poslechneme, to může, ale nemusí (pokud to není nutkavé, ale ve svobodě a s udržením pránického vědomí, tedy vědomí "jsem na práně", hodně zjednodušeno) mít tentýž výsledek.

Skutečností ale je, že se chutě objevují při poklesu našich vibrací, a proto je základní radou pracovat s úrovní vibrací a vědomí.

Důležité je také si uvědomit, že i když se přepneme na pránu, každý se zakotvujeme trochu na jiné úrovni: jako když se podíváme na klaviaturu, vidíme tu různé oktávy. Obvyklé mainstreamové nastavení je na střední, pokud se přepneme na pránu, vibrujeme na vyšší oktávě. Ale je to celá oktáva. Takže zatímco někdo na vzdálenějším konci spektra už opravdu nepotřebuje nic a chutě jsou pro něj už vzdálené, na nižším se objevují, tím více, čím blíže hranici střední oktávy.

Asi každý jsme někdy viděl fotografie aury, a také víme, že barvy v auře (a stejně tak na fotografiích) se mění podle toho, na co se soustředíme nebo jak jsme naladění, dají se číst i emoce apod. Stejně je to s našimi vibracemi, a proto je dobře naučit se s nimi pracovat tak, abychom si dokázali pomoc, když nám je srazí cokoli a jakkoli - ať je to zemětřesení, emoce, jakékoli okolní neb i vnitřní vlivy.

V loňském roce poprvé proběhnul workshop "Vibrace a vyšší stavy vědomí". Na přechodu i jiných workshopech pracujeme s osmou čakrou, tentokrát jsme se dostali až na úroveň desáté. Už na úrovni osmé čakry, kde vždy zažíváme plno světla, jsme cítili, i ti, co nejsou plně na pránické výživě, jak prána proudí. Na úrovni deváté je to absolutně přirozený stav. Na této úrovni nikdo ještě trvale vědomí neudržíme, ale je dobře to vědět, a naučit se se svými vibracemi, i bleskově, pokud je to třeba, pracovat.

Pránické vědomí můžeme zažívat různě: pro mne je to stav zářivého vědomí, svobody otevřenosti dítěte - stavu bezpečí a pradůvěry, která umožňuje jednotu, vzájemnost, spojení se Zdrojem - pravým domovem - Bohem. Být v Bohu. Žít každý okamžik života jako modlitbu.

Odkud se to daří, pak i vše touto září, která není naše, ale skrze nás, posvěcujeme.

Chléb, který pečeme, zemi, které se dotýkáme, místa, kudy chodíme.

Igor se ve videu zmínil o Anandi Ma, i mojí, milované, byť ne jediné učitelce. Anandi měla říct, že pránickou výživu považuje za sidhi (magickou sílu), a snahu o získávání sidhi v podstatě o ztrátu času (pro úsilí o seberealizaci).

Pokud se něco v nás snaží o získání sidhi, jakýchkoli, zvláštních schopností, ať jsou léčitelské, jasnozření, cokoli jiného, nikdy to nechce duše, ale nemocné ego, které chce to či ono- a chce být výjimečné, skvělé, odlišovat se, vynikat. A ulpění na nich- jako jakékoli ulpění - znamenat jenom stagnaci. Zneužití, pokud zároveň s tím nejde i rozvoj lidských kvalit, (karmicky) ještě hůř.

Jenomže pránická výživa není cíl, je důsledek cesty nebo její součást, pro každého jindy a jinak.

Pokud za voláním, které vnímáme, není ego, ale touha duše - po čistotě, svobodě, přiblížení se Bohu, pak je to opak ztráty času, ale součást cesty, na níž pomáhá i Anandi Ma, a všichni skuteční učitelé.

Volání duše po tom být blíže Bohu.

Zářit, víc a víc.

Víc a víc se probouzet.

Lenka Clara, 16. července 2022
www.cesky-pranicky-prechod.cz
FCB skupina Pránická výživa - Český pránický přechod