5. Závěr a shrnutí

MÝTY A OMYLY O PRÁNĚ 5. - Závěr a shrnutí

S politováním, protože jakmile jsem začala publikovat články tohoto cyklu, stalo se to jednak terčem nelibosti, ale i parafrázování a soutěže, které se nechci, coby něčeho, co na žádnou duchovní, a tím méně pránickou, cestu nepatří, účastnit. Dnes proto opravdu stručně, a také (protože toto téma již vcelku vyčerpáno) k Igorově videu (rozhovoru s Hankou a Davidem), kde jednak pranýřuje Petra Tichého, jednak pránu jako celek, již jen závěrem, zbylé poznámky v rozhovoru - ke kávě, alkoholu, jídlu a jeho konzumaci a potřebě zejména při přechodu, podvyživenosti prániků a něco velmi málo k výzkumu, o němž mj. i ve Filmu Žít ze světla.

V rozhovoru zazněly zmínky o alkoholu: na přechod ani k pránické výživě podle mne nepatří, stejně tak ani jídlo jako součást přechodu. Může se stát, že máte při přechodu krizi, kdy vám jen lžíce vývaru ze zeleniny nebo jedna malina pomůže, ale pokud chcete opravdu přejít, je třeba se toho vyvarovat, a pokud se k nějaké takové minimální pomoci uchýlíte, pak jen, když opak by pro vás nutně znamenal návrat zpět, nemělo by to být pravidlo anebo součást dne. Možnost hledat si svoji optimální polohu a způsob může nastoupit až potom, co přechod skončí, a Vy víte, jestli se vám podařilo se na pránickou výživu přeprogramovat a přepnout, úplně, anebo jen změnit podíl potřeby fyzické stravy a pránické energie.

To samozřejmě platí jen tehdy, pokud se nedostanete na kritickou mez, tedy na hranici váhy, jejíž překročení by pro vás mohlo být kritické, a kterou je třeba hlídat, dokud se pokles váhy nezastaví.

Alkohol snižuje vibrace. Přestože duchovní opilost a sebeopájení se (svou důležitostí, skvělostí, duchovními zážitky) může být ještě nebezpečnější než fyzická opilost

Neznamená to, že pokud žijete z prány, nemůžete si do konce života dát bez rizika skleničku vína, ale to, že se na to musíte ptát. Nedělejte to, pokud byste z toho měli jakkoli špatný pocit. Alkohol může rozproudit krev, a uvolnit, ale také obluzuje smysly (hůře slyšíme vnitřní slovo, intuici - můžeme také snadněji zaměnit, co přichází skutečně z našeho nitra a co je jen nějakým mámením zvnějšku - a snižuje naše vibrace, ale také, protože pránická výživa zostřuje všechno naše vnímání, může také daleko silněji působit - a ve větší míře srazit dolů, ale i zbavit přirozené ochrany.

Podobně kávy je třeba se na přechodu vyvarovat (zažila jsem, že někdo cítil potřebu uvařit si slabou kávu a udělala mu dobře, ale to byla takřka naprostá výjimka) - platí tu totéž, co o u pocitu nebo potřebě jídla (což od sebe třeba odlišit v první řadě).

Pokud jste na práně, můžete mít tak vysoké vibrace, že vás jídlo, a tím spíše alkohol a vesměs i káva budou spíše odpuzovat (vyšší vibrace), ale není to pravidlo a nemusí to tak být vždy. Není třeba to nějak zvlášť řešit: jiné to je při přechodu a těsně po něm, a jiné v průběhu let (a různých situací), a rozhodně, jestli si kávu dáte anebo ne, a jestli s cukrem a mlékem anebo bez ničeho, je naprosto jenom vaše věc, a nikdo to nemá co hodnotit a soudit.

V přípdě, že jste už přešli, jste pránické výživě zejména vědomí zakotvení, pak (mimořádně) jídlo nutně vadit nemusí (aůe je třeba to předem prozkoumat, použít Henriho programování anebo se znovu vrátit a ukotvit ve vysokých vibracích a pránickém vědomí.

To, co je ale nezbytné určitě první týdny a měsíce, je vyvarovat se jídla (džusů, smoothiie, zeleninových vývarů), pokud chcete přejít a v pránické výživě a vědomí se zakotvit, dokud jste nepřekročili kritickou mez, i po přepnutí, kdy už prána začala sama a bez "nácítíte, že nechcete přestat mahy", tedy soustředěného čerpání a úsilí proudit. V tomto období je možné jenom pít, pokud necítíte, že chcete jít i cestou, na níž nepotřebujete nejen jíst, ale ani pít, vodu, nejlépe z posvátných pramenů, čistou, bez jakýchkoli příměsí, anebo jenom velmi slabý, zelený anebo bílý nebo bylinkový čaj, tak jak to budete cítit, a jakou odpověď dostanete, když se na ro budete ptát.

Obecně - nepotřebujete obecně nic, pokud již jste na práně, ale někdy se čas od času může objevit nějaká potřeba - stačí pak stopové minimum (líznout si soli, pokud chybí sůl): vždy nejdřív se podívat, jestli to je jen nějaká představa nebo to tělo opravdu potřebuje. Složitější je to s návyky, chutěmi, vůněmi a dalšími vnitřními i vnějšími lákadly, ale to už je samostatná kapitola (někdy později!).

Jakkoli od dětství jsme slýchali, že jídlo se nevyhazuje, je to neúct k němu, na pránické cestě to platí naopak: lépe vyhodit, než spotřebovat. Úctu a vděčnost, ať mělo sloužit návštěvě anebo nám samotným (chuť byla silnější než vůle, ale vzápětí jsme si uvědomili, že to byla jen mysl, které jsme podlehli) můžeme (i za toto poučení) projevit tak jako tak, a příště být rozvážnější - ať při přípravě jídla pro návštěvníky, tak u sebe.

Je nesmyslné a ohrožující jíst něco pravidelně, pokud se chceme udržet na práně a pokud na ní jsme 100%. nepotřebujeme jíst tyčinky, aby nám nezakrněla střeva nebo jiné orgány. Může se stát, že pokud jste na práně, ale někde si dáte jídlo, z jakéhokoli důvodu, je třeba spící organismus uvést do pohybu, ale pro to existuje spousta přírodních prostředků - pokud něco takového opravdu nastane. Opět - jak už jsem zdůraznila, je to jen na každém z nás, co a v jakém módu si pro sebe zvolí, včetně těch tyčinek, sdělení se týká jen tvrzení, že jde o nutnost.

Kdysi se mě někdo ptal analogicky jako vyjádřil svou myšlenku ve videu Igor (kdyby chtěl Bůh, abych nejedl, nedal by mi vrátník - nebo nějak podobně to v rozhovoru zaznělo): Člověk má zažívací systém - žaludek, střeva atd. Když žijete "ze vzduchu" k čemu pak jsou tyto orgány?

Odpověděla jsem: "Co dělá Vaše mysl, když meditujete - tedy pokud se skutečně ponoříte do meditace tak hluboko, že nevnímáte čas a neruší Vás ani vjemy z okolí, nevnímáte hluk apod., jste skutečně tak hluboko ponořeni v sobě? Jste v míru, v harmonii. V klidu. Tak jsou v klidu i Vaše orgány, pokud je nezatěžujete. K vylučování moči dochází, když pijeme. Stolice, nejíme-li, se po vyčištění těla už nemá z čeho tvořit. Zároveň s vyčištěním těla odchází i spousta zdravotních potíží. Kdysi jsem trpěla na časté virózy. Pokud se mimořádně objeví nějaké nachlazení nyní, je to výjimečné, trvá jeden dva dny a má velmi mírnou formu"

Není asi co dodat, ani dnes. Tělo, vnější osobnost - ego, celý systém jsme obdrželi pro život ve hmotě a po pádu do ní.

Někde se objevovala i zmínka o kouření. Slyšela jsem, že někdo (jinak na práně) aby se uzemnil si občas zapálí. U kouření jsem slyšela i další argument, spočívající c nutnosti se uklidnit. Obojí je nonsens: jídlo ani kouření neuzemňuje, ale utlumuje. Pokud kuřák cítí potřebu si zapálit, aby se uklidnil, není to nikotin ani cokoli jiného v cigaretě nebo doutníku, co potřebuje, a co ho uklidní, ale fakt, že jakmile si zapálí, začne prostě jen pravidelně a zhluboka dýchat.

Jakkoli závislost na kouření není nic lepšího a vznešenějšího než závislost, a podstatou jde o čistou destrukci a zneužití aktu, který byl kdysi posvátný, protože převzat z šamanských rituálů a vyjádření vděčnosti i spojení s přírodou.To, co při určité příležitosti a v malém množství lék, jako zneužití nebo závislost má účinek přímo opačný.

Nejde samozřejmě o soud nad nikým - pokud bychom soudili nebo chtěli posuzovat, poutali bychom tímto předivem příčin a následků zase jen sami sebe. Budiž to tedy považováno za věcné konstatování, nikoli odsudek kohokoli, kdo se nemůže této nešťastné závislosti zbavit. V každém případě, dech je mocným nástrojem, a na cestě, jejíž součástí je i pránická výživa, svůj dech, těla, mysl i energii čistíme, nikoli naopak.

Pokud jde o výzkum, dalo by se napsat mnoho, nejenom o Prahladovi, ale např. o tom uskutečněném v IKEMu, jehož závěry nebyly nikdy publikovány, podobně i o nezájmu o několikatýdenní výzkum v laboratorních podmínkách, zajištěný smlouvou o zveřejnění.

Nevím, jak to bylo s výzkumem Jasmuheen, stává se ale poměrně často, že těm, jejichž schopnosti jsou prověřeny časem, ať jde o jakékoli kvality týkající léčení, intuice, telepatie apod., se na "pódiích" najednou tolik nedaří. Nemusí to být tak, že by s nimi bylo něco špatně nebo že by šlo o podvodníky: pokud jsme uvolnění, naladění, ve spojení, daří se nám snadno. Vidíme, slyšíme, jsme ve spojení. Stačí se uvolnit a otevřít. Jak jiné to je ale, pokud na tom člověku začne záležet a on chce dokázat, že to opravdu funguje: co bylo otevřeno se stahuje a uzavírá, jako při každém napětí, strachu (aby byl výsledek jako vždy, aby to fungovalo).

To, co dostáváme, je mnohdy obrovská milost, dar nebes. Může se něco projevit jako staré sidhi, i jako pokušení se předvádět anebo odlišovat. To jsou hry ega, a pasti, do kterých se chytáme (ty jsi a ty nejsi na práně jako příznak nezralosti a nedospělosti, stejně jakékoli poměřování anebo hry na to, kdo je lepší).

Je jenom na nás, co si vybereme, protože vytvářet si falešný svět a jen jinou iluzi znamená stagnaci a také zneužití milosti a šance, kterou jsme dostali.

Probouzí-li se v nás pránické vědomí, roste s tím vědomí a prožívání vzájemnosti, lásky, jednoty, pokory - i velikosti spojení s celým živým Vesmírem. Prožitek vnitřní skutečnosti anebo stavu, který nejlépe vyjádřit slovy "jsem který jsem" nebo "jsem která jsem" - stav bytí, jednoty sama se sebou.

Přeji vám, přeji každému z vás, co jdete po této cestě, ať se vám především dosahovat tohoto stavu, jako východiska pro další duchovní růst, i spojení se zdrojem pránické energie, daří, a ať se Vám daří i Vaše hledán a setkání a se-tkávání.

A těším se na shledanou, ať na některém z workshopů nebo webinářů, anebo v dalším z článků, nyní už mimo video, které první z této série podnítilo.

S přáním všeho dobrého,

Lenka Clara, 1. září 2022