Fenomén prána

FENOMÉN PRÁNA, I. Co je prána?

Když jsem o práně (pránické výživě) poprvé slyšela, byla jsem velmi zdrženlivá. Nedovedla jsem si představit, že by mohlo něco takového fungovat. A připadalo mi to jako hloupost. O několik měsíců později jsem už věděla, že to je něco, na co jsem čekala. Delší dobu jsem se nacházela ve velmi zvláštním rozpoložení: věděla jsem, že na něco čekám. Něco musí přijít, musí se stát. Nějaký další posun, vnitřní kvantová změna: něco viselo ve vzduchu. Naprosto jsem netušila co. Když jsem poprvé a podruhé o práně slyšela, usmívala jsem se. Potřetí to bylo zemětřesení, vichřice a blesk z nebe zároveň: přišel ten správný okamžik.

Moje příprava na přechod trvala měsíc - probíhala velmi spontánně, a vlastně jen díky tomu, že od okamžiku, kdy proběhlo toto moje "velké poznání" - vhled, že prána je moje cesta do doby, kdy jsem se cítila, že to mohu "zkusit", uběhnul měsíc. V tu dobu mě čekala cesta do Kanady na nějakou konferenci. Přestože s "okamžikem poznání" se pro mne změnilo ihned a propastně spousta věcí, nebyla jsem si, především pod vlivem mé průpravy před přechodem (rady z přednášek Jasmuheen a Henriho Monforta), jistá možnými a dalším průběhem, a tak jsem samotný přechod odložila až na dobu po návratu, tedy shodou okolností na sv. Václava: 28. září 2012.

K přechodu samotnému se na stránkách Nového Fénixe ještě vrátíme. Budu tu s vámi postupně sdílet všechny ze svých nejdůležitějších zkušeností, které lze zachytit a předat tímto způsobem, tedy formou psaného slova.

Co znamená breathariánství? Co znamená pránická výživa? Oč v breathariánství jde?

Pokud o někom řeknete, že je bretharián, znamená to, že nepotřebuje ke svému životu jíst, tedy přijímat pevnou, hmotnou stravu. Stravuje se "jinak". Umí takovýmto způsobem využívat energii. Prána je obecný název pro energii, který pochází ze sanskrtu. Totéž znamenají výrazy ki v japonštině nebo čchi čínsky. Hodně rozšířená a známá je u nás metoda Reiki, ze které se potom vyvinuly další školy, které už energii v názvu nemají, ale v podstatě jde stále o totéž. Reiki je složená ze dvou slov, rei a ki. Ki je ta základní, původní životní energie, prostupující celým vesmírem, tedy prána. To je ten původní význam. Někdy se necháme mást projevy anebo aspekty, někdy zaměňujeme dokonce směřování do jednoty a navenek. Prána ve smyslu pránické výživy se projevuje jinak, než když tutéž energii používáme třeba k léčení. Později se k tomu ještě vrátíme. Není samozřejmě nad to, když může člověk něco podobného prožít, a získá tak vlastní zkušenost.

Hlavní je změna vědomí. Přechod na pránickou stravu je důsledek, není to cíl. Obracení pozornosti na skutečnou, pravou svobodu, kterou nám neposkytuje ani tolik to, že odpadá spousta starostí, nákupů a máme víc času, to je jen vedlejší efekt. Svoboda plynoucí ze spojení se Zdrojem.

Prána v tomto smyslu je něco, co nelze uchopit, popsat a vysvětlit, podobně jako není možné - podle naší dosavadní úrovně - plně poznat, pochopit a popsat Boha.

Jde o kvantovou změnu, vzestup vědomí nebo jeden z jeho projevů. Svobodu. Nalezení sama sebe, svého potenciálu - objevení dalších úrovní , možností, rovin: otevření dalších dveří.

Když používám energii pro léčení, vnímám, jak se po mnoha letech praxe rozvíjí, Světlo, které při tom vnímám a spojení se Zdrojem, je čím dál tím čistí a má vyšší vibrace. Pránu pro výživu vnímám jako mnohem hutnější, zlatou, nepřichází skrze korunní čakru a skrze mne, ale jakkoli a odkudkoli. Pránu můžeme čerpat ze spojení s Bohem, vědomí svobody, z krásy, přírody, čehokoli živého, ze země, vody, dechem, ze slunce. Můžeme ji vidět ( nebo se snažit spatřit) , kdekoli a jakkoli, V každé buňce, celém těle, všem stvořeném, fyzickýma očima i vnitřním zrakem. Jde o světlo, jehož podstatou je život. Pořád jde jenom o první úroveň, kterou vidíme - kterou můžeme vidět teď.

Snad všichni jsme měli nějaký zážitek světla, i když sami nepracujeme s energií. Záleží jenom na tom, nakolik toto světlo v sobě a kolem sebe hledáme, probuzení duše, otevřenosti a směřování. Na cestě k práně anebo s pránou nám může pomoci jakákoli taková vzpomínka, touha duše, přání pránu si uvědomovat, vnímat, vidět, cítit jí. Jakékoli spojení, připomínání se, praxe. Nic z toho, co jsme se už naučili, nemusí přijít nazmar, cokoli z toho, co je pravé, opravdové, vede skrz

Odmítání nebo potlačení může vydržet jen nějakou dobu, je to spojené s dočasností. Prána souvisí s naším vědomím, a to je neomezené a nekonečné - nebo může být. Něco, co nás spojuje s nesmrtelností - s touto kvalitou, jiskrou uvnitř nás.

Pránická strava je tak jedním z možných důsledků spojení se Zdrojem. Kdysi se mě někdo ptal, co je to prána? Je to Bůh? To, co nás tolik přesahuje, je nemožné popsat už jenom proto, že se snažíme do slov zachytit něco, co není omezené tvarem a formou. Podle mne to tak není. Je ale určitě od Boha - Boží emanace. Vdechnutý život.

Obsažena ve všem živém vše prostupuje, je v nás i ve všem okolo. Tak působí i nevědomě, a nemusíme si uvědomovat také ani nic víc než jen to, že jsme naživu. Jak si toto světlo objevujeme, začíná v nás víc a víc působit. K záměně může dojít, protože jakýkoli další posun, ať léčení energií, prožitky, oživování, probouzení, souvisí vždycky se spojením se Zdrojem a vzestupem vědomí. Mnohonásobně, pokud už nastoupí pránická strava.

Podle evangelia sv. Jana "Bůh je světlo a tmy u něj není". Obvykle se pohybujeme - i když přemýšlíme o Jednotě, ve schématech duality. Pro mne bylo velmi důležité z tohoto konceptu a představ vystoupit. Je to nižší úroveň, kterou si můžeme snadněji představit, ale pokud se ponoříme hluboko dovnitř srdce a se Zdrojem světla tak vysoko, jak jsme schopni vibračně dosáhnout, nacházíme vždy stejné Světlo, a jenom světlo, pokud jsme se vstoupili dostatečně hluboko, do svojí vnitřní "svatyně nejsvětější", bodu průchodu, a dostatečně vysoko: spojili se se Zdrojem tohoto Světla, s Bohem, ať mu dáváme jakákoli jména nebo si h vysvětlujeme jakkoli. Jedním z Jeho jmen je Pravda. Maat v Egyptě, Emet v hebrejské tradici, kabale.

Odmítání nebo potlačení může vydržet jen nějakou dobu, je to spojené s dočasností. Prána souvisí s naším vědomím, a to je neomezené a nekonečné - nebo může být. Něco, co nás spojuje s nesmrtelností - s touto kvalitou, jiskrou uvnitř nás.

Souvisí s prohlubováním vděčnosti k zemi, umožňující uvolňování a osvobozování se z pout, omezení i závislostí souvisejících s pádem do hmoty, a tím i zatemněním nebo úpadkem našeho vědomí.

Od ničeho neutíkáme, nepopíráme, nic nepotlačujeme. Nesoutěžíme. Nejde o útěk, únik, odmítání čehokoli - stravovat se pránicky je opakem toho držet půst. Někdy si ale můžeme myslet, že držíme půst - a pokud naše váha neklesá a máme trvale hodně energie, jsme na práně.

Zatímco pro půst můžeme mít velmi dobré pohnutky, anorexie je již jen o strachu a odmítání.

Pránické stravování volba té nejlepší stravy, která se nabízí. Jakákoli nemocná poloha nebo postoj, pokud nejsme dost uzemnění, ulétáváme, máme sklon duchovně se opájet, to všechno může - stejně jako strach a nebo chtění z ega naši cestu blokovat.

Kdysi naše vědomí bylo velmi vysoké. Vědomí - vědění. Na tuto úroveň se začínáme vracet, rozpomínáme se na to, oživujeme toto své zapomenuté vědomí a vědění, moudrost, kterou nosíme v sobě. Potřebujeme znovu objevit a uzdravit to, co jsme tenkrát ztratili.

Pránická strava je součástí nebo důsledkem této cesty.

Lenka Clara, 24. 4. 2016

Cesty k práně/ Jak přejít na pránickou výživu?

Prána je fenomén současné doby. Tak jak se probouzíme, rozvzpomínáme, jak se probouzí naše vědomí, probouzíme se i my, naše buňky, proměňují se naše životy. Hledáme cestu.

Kdysi se mě někdo ptal, jestli si opravdu myslím, že jednou "budeme na práně", tedy budeme se vyživovat čistě pránicky všichni. Odpověděla jsem: Ano. Všichni, kdo jsme se rozhodli jít dál - rozvíjet se a vnitřně růst.

Možná lépe to vystihuje jedna z vizí k současnému dění a změnách světa tak, jak ho známe teď: viděla jsem Zemi jako platformu (rovinu, plochu) a na ní mnoho duší, jako obláčků. Tmavších i světlejších. V jeden okamžik se z jedné úrovně začaly stávat dvě, a ty se od sebe začaly vertikálně vzdalovat. I duše obláčky se dělily - přiklápěly se na horní nebo dolní platformu - světlejší na horní a tmavší dolů. Ptala jsem se, podle čeho toto dělení probíhá? Slyšela jsem "podle toho, k čemu ve svém srdci směřují především". Světy se od sebe víc a víc vzdalovaly. Až dodatečně jsem si uvědomila, jak obrovské poselství milosti poselství zahrnuje: pro mne samozřejmě i jako odpověď na otázku, kterou jsem v sobě nosila. Jde o naše volby. Ne o to, zdali jsme dosáhli nějakého zvláštního exkluzivního poznání, které v svém důsledku může znamenat nakonec jenom stagnaci a uzavření cest, protože pýchu, ale jak to máme ve svém srdci. Jsou to naše niterné volby. Pokud si z hloubi duše nepřejeme vzestup - přiblížení se Bohu, Zdroji, Pravému Domovu, ať už mu říkáme jakkoli, pokud by nám toto světlo způsobilo újmu, protože by pro nás bylo příliš čisté a silné, pokud jsme se rozhodli pro to být ulpěle spojení s hmotou a nižšími vibracemi, posilovat je nebo v nich být chyceni.

Záleží tedy na nás - na tom, kdy uslyšíme právě tohle volání. Každý jsme jiný, máme různé plány duše, cesty i poslání, získáváme různé dovednosti a léčíme si různá zranění.

Další odpověď přišla k práně. Viděla jsem člověka s rozpaženýma rukama jakoby viset uprostřed prostoru, mezi Zemí a nebesy. Odspoda a ze stran byl na tomto místě - uprostřed mezi zemí a nebesy - držen různými chlopněmi. Jak se proměňuje doba, rozpadají se a mění různé struktury a formy (podstata zůstává!) a otevírají cesty. Uvolňují se a rozpadají stará sevření. Viděla jsem, jak se s proměňující dobou některá pouta uvolnila sama a zmizela, některá z těchto "pout doby" ještě zůstávají. Další se uvolňují, jak se proměňujeme a probouzíme my sami.

Kdysi jsme velmi hluboko uvízli v hmotě. Nyní jako kdybychom procházeli vědomým osvobozováním se z tohoto ulpění, tíhy, překrytí (zastínění) mysli i vědomí. Víc toho víme, vidíme, začínáme se rozpomínat. Pokud s těmito pouty - chlopněmi bojujeme, snažíme se z hmoty odtrhnout násilím, drží nás o to pevněji, sevření zesílí. Uvolňujeme porozuměním, vděčností, úctou, přijetím.

Na každé duchovní cestě, a na té pránické dvojnásob, je nesmírně důležitá, snad nejdůležitější vnitřní pravdivost, opravdovost ve všem, co děláme a - kromě samotné touhy v duši po spojení s Bohem (nejniternější podstatou, realizace) - uzemnění. Bez uzemnění anebo orientace navenek se dostáváme do pastí, které jsme si vytvořili sami: bez spojení se Zemí, bez přijetí i vděčnosti za to, že nám umožnila a umožňuje přežít. Bez hlubokého přijetí fyzického vtělení, Země i darovaného života na ní stagnujeme, pohybujeme se v kruhu anebo se stáváme obětí sebe sama: zaměňujeme iluzi za iluzi.

Důležité je nepodlehnout dogmatismu - neměnit jedno vězení za druhé. Pránická výživa je důsledek, nikoli cíl naší předchozí cesty a sama o sobě je velmi osvobozující. Tato cesta je o tom nepotřebovat nic než sama sebe, svůj vlastní potenciál a vědomí. Jakékoli poučky, dogmata, soutěžení, posuzování, jsou v rozporu s její podstatou.

Pokud slyšíme nebo cítíme volání posunout se a změnit svůj život tak významně, jak to představuje přechod na pránickou stravu, většinou vnímáme i vnitřní vedení, pro jednotlivé kroky.

Henri Monfort provází ty, kteří chtějí na pránu přejít v rámci jedenadvacetidenního přechodu, které původně dělala i další u nás velmi známá pránička Jasmuheen. Jde o symbolické číslo a schéma nebo koncept, který se kdysi rozšířil. V průběhu této doby může dojít k přepnutí na pránickou stravu. U řady lidí přijdou první, někdy spontánní pránické zážitky - nebo si vzpomenou na ty, co měli kdysi, ale nedokázali je rozpoznat.

Říká se, že kolik je lidí, tolik i cest. Jsou lidé, kterým se podařilo na pránu přejít bez cizí pomoci. Sama jsem přešla takto, při práci, v běžném zatížení a aniž bych si na to brala i jenom den dovolené. Neměla jsem ji - jinak to nešlo, o to silnější a naléhavější bylo ale volání po této změně a pomoc, které se mi při přechodu od nebes i země dostalo. Nepochybuji, že i pomohlo i předchozích dvacet let práce s energií a každodenní duchovní praxe, i tak jsem to ale nikdy nepřestala považovat za milost a dar, že se přechod - přepnutí na pránu podařil tak snadno a spontánně, bez příprav, především jen otevřením se a spojením s tímto stavem mysli a vědomím.

Individuální cesta může být dobrá, pokud jsme si jistí, cítíme toto volání, máme s prací s energií dostatek zkušeností a především máme dobré a pevné vnitřní vedení. V opačném případě, zejména pokud není splněná poslední podmínka vedení, to může být velmi nebezpečné. Bohudík jenom z doslechu vím o případech, které skončily tragicky.

Příprava závisí na našich pocitech a síle volání. Duch je vždy silnější než hmota - důležité je, jak silně mu necháme promlouvat. Nadváha není nutná, je ale nespornou výhodou. Nějakou dobu váha vždy poklesá. Příprava spočívající v půstech a změně stravy je jistě dobrá, není ale nezbytně a vždy nutná - ta moje trvala měsíc, byla zcela spontánní a byla vynucena okolnostmi. Především jde o naši vnitřní připravenost a stav vědomí.

Kromě individuální cesty je možný i přechod ve skupině. Zmínila jsem se o Henrim (dvacetijednodenní pobyty se společným čerpáním prány), a jsou i další podobné možnosti, které je nutné aktuálně hledat (ekvádorský pár z filmu Viliama Poltikoviče Žijeme z energie, jsme energie měl přechodový seminář v Německu, Jasmuheen tu měla několik přednášek a myslím, že také seminář).

Skupina může velmi pomáhat. Může svou energií podporovat před i po přechodu. Jde také o zpravidla o daleko bezpečnější prostředí, než pokud se o přechod (přepnutí na pránu) pokouší člověk sám. Může posílit, důležité je i sdílení a provázení.

Sama (od r. 2013) nabízím několik dvoudenních workshopů Prána jako stav mysli a Ki - prána- čchi - jedna energie, které jsem vytvořila před několika lety původně na žádost přátel necelý rok po vlastním přechodu v r. 2012, a nově Prána a vzestup vědomí: jednota, aworkshop, kde se hlouběji podíváme na to, jakým způsobem získáváme energii Vystoupení ze starých schémat a závislostí.

Český pránický přechod je zaměřený na přechod na pránickou stravu, ale i na případně pomoc při nápravě poškození v důsledku nevydařeného nebo poškozujícího pokusu o přechod. Zahrnuje osm dní plných intenzivní společné práce, kdy se předávám všechny zkušenosti, které s pránou mám a které se dají do osmi dnů vtěsnat, techniky práce s energií, zvyšování vibrací. Připravujeme na přechod, díváme se, co nám stojí v cestě, díváme se na překážky, cíle, hledáme, co nám pomůže a pokud nastanou po přechodu těžké chvíle, co nám pomůže k práně se zase vrátit. Jak zpracovat závislosti a jak se vyhnout tomu, aby nás ovládaly. Pracujeme s celým potenciálem, podle připravenosti aktivujeme své vnitřní zdroje. Každý den několikrát společně čerpáme pránu, hodně pracujeme v přírodě, zabýváme se porozuměním energii i vlastní motivaci a možnostem. Podle připravenosti přecházíme nebo máme alespoň první pránické zážitky, připravujeme se i na udržení nově získané energie po příchodu zpět domů. Po skončení workshopu zůstáváme v kontaktu - součástí je i následná péče a konzultace a podpora podle potřeby. Většina práce probíhá ve skupině, je prostor i pro individuální práci a pro esence.

O workshopech a možnostech setkání a další informace najdete na webových stránkách www.cesky-pranicky-prechod cz, případně na facebookové stránce Český pránický přechod, kde jsou průběžně doplňována i různá videa, aktuálně postupně se svolením tvůrce filmu Jsme energie, žijeme z energie část výpovědi "Co se do filmu nevešlo".

Někdy se lidé ptají, zda je možné přejít během osmi dnů, protože slyšelo o 21denním přechodu v přednáškách nebo knize Henriho Monforta nebo Jasmuheen.

Sama jsem přešla třetí den hladovění. Přejít je možné kdykoli. 21 dní je jen koncept a má také symbolický význam. Možná měl kdysi i jiný, ale doba se stále mění a uvolňuje, a každá cesta je individuální.

Můj vlastní příběh je důkazem toho, že člověk nepotřebuje nic - žádný seminář, ani workshop. Všechno máme v sobě. Nemusíme nikam chodit, nikam jezdit, nic číst. Často se spousta věcí děje spontánně - mohou se stát, pokud jsou součástí naší cesty a přejeme si je.

Stejně tak nás jakákoli kniha - útržek hovoru - setkání - workshop může nastartovat, inspirovat nebo posunout. Může pomoci. Naše cesty se skládají z takových podnětů, volání, zázraků.

To, co je dobré právě pro mne a právě teď, je individuální. Na to je třeba se ptát: řídit se tím, co cítíme hluboko uvnitř, a vnímáme to jako opravdové a pravdivé.

Možná je důležité také říct, že být na práně neznamená nutně nikdy v životě si už nic k jídlu (nebo spíš pro chuť) nevzít. Neznamená to, že nemůžete něco sníst ze společenských důvodů anebo i sobě pro radost, pokud to tak cítíte. Být na práně neznamená, že člověk nemůže nic sníst. Znamená to, že jíst nemusíte - a proto ani, přinejmenším většinou, nechcete. Jasmuheen říká, že od té doby, co je na práně, tak už to nezkoumá jako dřív a občas si dá něco dobrého. Henri, že pokud neléčí, nepije, nejen nejí. Nepotřebuje to. Pokud léčí, pije, aby se čistil. Sama jsem nikdy nepřestala pít: necítila jsem, že bych měla. Pracuji v hodně zátěžovém prostředí a mám náročný pracovní režim. Jde to, přinejmenším většinou, ale pít potřebuji a zatím jsem nikdy necítila, že bych měla přestat. Naopak - vody si o to víc vážím, vnímám, jak mi pomáhá, a cítím víc rozdíly mezi vodou z různých posvátných pramenů a jakoukoli jinou, k léčení. Vždy platí: cesty jsou individuální. Tu svoji musíme hledat - musíme se ptát. Pokud doputujete ke mně, bude mě to těšit - pokud jinam nebo se pokusíte sami, přeji vám štěstí a hodně podpory.

Přijímání prány umožňuje cesta skrze srdce. Neztrácíme stabilitu, když se noříme hluboko dovnitř a obracíme se nahoru, spojujeme se Zdrojem, zvyšujeme úroveň vibrací a tím i vědomí.

Ke ztrátě stability dochází, když utíkáme - necháváme se unášet - opájet. Pokud chcete být na práně, probouzejte své vnitřní světlo, povyšujte vědomí, zvyšujte vibrace, a nikdy neztrácejte kontakt se zemí !

Prána je cesta srdce, pravdy a přítomného okamžiku.

V osobním životě to bývá kvantová změna. Přestáváme chtít soutěžit, být dobrý na úkor někoho. Vidíme, že to je projev našich zranění a nedospělosti. Chceme z toho víc sdílet, mít v životě víc porozumění a přátelství, než soupeření a bojů. Komunikovat a spolupracovat- tvořit a sdílet namísto jakékoli destrukce nebo parazitování. Pokrok se projevuje právě tím, že nechceme soutěžit, vynikat, ovládat prostor - chceme se podporovat, rozumět si, sedět v kruhu - růst společně. Vzestoupit.

Pránická výživa je součást a důsledek tohoto probuzení a důsledek i pomoc na cestě ke Svobodě.

Lenka Clara, 5. 7. 2016