3. Je jednoduché přejít na pránu?

V rozhovoru zaznělo, že Hanku nalákala videa, která představují přechod jako něco velmi jednoduchého. Samozřejmě, že pokud by někdo něco takového tvrdil, případně i s dovětkem, že to za vás může zařídit, byla by to lež.

Jde o osobní cestu. To, kolik úsilí musíme vynaložit, záleží na tom, jak jsme pro tuto změnu připravení.

Kdysi jsem měla vizi o změnách, kterými procházíme. Viděla jsem Zemi jako platformu, na níž se pohybovaly obláčky - duše. Tmavší, a světlejší, zářivé i hodně tmavé. V jeden okamžik se z jedné platformy staly dvě, horizontální, a ty se od sebe začaly oddělovat. Tmavší duše se vlastní vahou překlápěly na spodní, a světlejší na horní platformu. Potom se o d sebe vzdalovaly víc a víc. Vizí podobného druhu jsem měl na dané téma podstatně víc, ale to, co v nich bylo vždy stejné, bylo to oddělování se "vlastní vahou", anebo, jak jsem slyšela, když jsem položila tu otázku, "podle toho, k čemu ve svém srdci směřujeme především". Nikoli tedy nějaké zvláštní schopnosti nebo vědomosti, ale srdce. A směřování ke světlu, růstu - anebo naopak.

Zmiňuji to, protože se mě už několikrát někdo ptal, jestli si myslím, že je prána - pránická strava - opravdu pro každého, a já jsem odpovídala: ano! Pro všechny, kdo směřují ke Světlu. Přesněji Světlu, ve kterém tmy není, ať ho nazýváme jakkoliv.

Ale jiná je otázka, zda už nyní, tedy teď hned, anebo až za nějaký čas anebo to vůbec ještě není v plánu tohoto života.

To, že to může být jednoduché může a nemusí být pravda. Vzhledem k době (stále ještě Přechodu) to zpravidla jednoduché není a pokud se někomu podaří přejít, pak udržet se na pránické výživě trvale, je ještě větší výzva. Často snaha o přechod vyústí jenom v posun (větší poměr prány a menší běžné strany) - tam dává smysl vracet se a přechod opakovat, u někoho to není přepnout se teď a odteď je všechno jinak, jak jsem to zažila sama, ale postupná cesta (zkušenost s mnoha účastníky, kteří se vraceli, aby se posunuli dál). Vzpomínám na někoho, kdo jezdil na workshopy a přechody snad tři roky, poslední už plně na práně, protože cítil, že mu to pomáhá i napravit původně nenapravitelně ztuhlá záda a držení těla, někdo další se chtěl tímto způsobem připravit, než šel do přechodu naplno.

Představte si strom. Je na něm ovoce, různého stupně zralosti. Pod některým stačí podržet ruku a spadne - oddělí se, protože plně dozrálo. Jiné potřebuje po potáhnout, a oddělí se také snadno. Jiné ještě chvíli potřebuje, aby dozrálo, kdybychom ho tahali násilím, mohli bychom poškodit strom - utrhnout zbytečně větvičku nebo kus větve, z které roste. Ale pokud ho popotahujeme, duchovní praxí, workshopy, pokusem o přechod - při každém takovém projevu snahy se ovoce od větve trochu oddálí, a i když se potom vrátí zpět, spojení už je trochu narušeno, a při dalším to může jít o to lépe: podle mojí zkušenosti se nic z toho, oč se snažíme, žádná opravdová duchovní aktivita a praxe neztrácí. Všechno se zúročí. Ne třeba tak jak chceme a kdy chceme, podle chtění ega - ale podle touhy naší duše.

Skupina, průvodce, pokud to není někdo, kdo buduje svůj kult osobnosti namísto podpory a pomoci, anebo má jiný problém s vnitřní moci, knihy, hudba, příroda, workshopy, skupina - to všechno nás na této cestě může podporovat a pomáhat, a celý ten proces urychlit, inspirovat, vést, podpořit: ale ne udělat za nás!

Neexistuje žádná tabulka, podle které by se to dalo vypočítat, žádné měření (každý jsme tak trochu jako čárový kód, a život není spoutatelný žádnými představami ani koncepty) anebo univerzální rada. Jen: naslouchat volání SVOJÍ duše. Nechat ji zářit. Ponořit se do proudu světla a hojnosti Vesmíru, a s důvěrou malého dítěte. A jít svojí vlastní cestou. Tak kam vás vede duše, vnitřní nebo vyšší vedení.

Nevyčítat si a nezlobit se na sebe, když se vám nepovede to, co jste si přáli, v příslušném čase. Neodpuštění působí jako pouta anebo síť, ať je směřujeme vůči jiným, anebo neodpouštíme sami sobě. Nepoměřovat a nenechat se poměřovat: to cšechno může způsobit uzavření, pád, stagnaci.

Na začátku může být pránický zážitek, osvícení, pobývání na práně - při sledování videa, čtení knihy, na workshopu nebo třeba až na přechodu nebo spontánně - než se to podaří trvale.

Otevřenost, porozumění, vnímavost jsou ale rozhodně podmínkou pro posun na této cestě, na níž pránická výživa není cílem, ale důsledkem, stejně jako svoboda, kterou přináší.

Další důležitá vize se odehrávala mezi nebem a zemí. Mezi nimi, v prostoru, byl člověk, v pozici, jakou známe z obrazu Leonarda da Vinci. U Země přidržován mnoha chlopněmi, a stejně tak z obou stran, zprava i zleva. K tomu také, že tak, jak prochází změnami Země, uvolňují se chlopně, kterými nás u sebe drží a dále nepouští Země, a, a tak, jak se probouzí naše vědomí, se postupně uvolňují a odpadávají chlopně, které nám brání v pohybu v prostoru.

I když ti, kdo se stravovali pránicky, tu mezi jogíny, křesťanskými a jinými mystiky byli asi vždycky, pránické stravování jako fenomén, a s tím i pomoc při přechodech, snaha formulovat vlastní zkušenosti a koncepty, se objevilo před několika desítkami let. Každý, kdo se tak stravuje, přispívá k tomu, že pro další je tato cesta snazší, a je také čím díl tím snadnější, jak se mění Země. Ale - stále jsme na počátku. Uvolňovat z těchto pout, symbolizujících náš pád do hmoty a uvíznutí v ní, jsme se teprve začali.

Každý další krok - kdysi jsme v sobě objevovali s úžasem potenciál léčení, i to, že ho v sobě neseme všichni, možnost stavů změněného vědomí, vizí a vhledů, existenci vnitřních smyslů a schopností označovaných jako paranormální - mezi nimiž nyní i možnost stravovat se výlučně pránicky - v nás probouzí úžas a nadšení. Jako další úroveň poznání našeho vnitřního světla, i úrovně svobody - nesouvisející s dechem (který může být důležitou pomůckou a nástrojem) tolik, jako s vědomím - rozhodně ale nikoli poslední. Jen další krok cesty.

Jde ještě stále jen o to, co jsme kdysi uměli, zapomněli na to, tak, jak jsme padali níž a níž. Důsledkem tohoto pádu je i současná forma našich těl, společně s dalšími nástroji přežití ve hmotě: vnější osobností, které říkáme ego (a myslíme tím jeho zraněnou nebo traumatizovanou část), ale i mysl, která může být velmi dobrým nástrojem i na pránické cestě, ale velmi špatným pánem.

Není to tak, že by nás Bůh vybavil žaludky a nevím vlastně už co Igor ve videu zmiňoval, a proto to musíme používat. Spíš jsme si to způsobili, vykoledovali skoro by se mi chtělo říct, ale je to samozřejmě složitější. Pád a nevědomí, a něco za co si můžeme sami, a něco, na čem vinu neneseme: směsice příčin a následků (a už trochu jiná kapitola, než dnešní zadání).

V minulém roce se poprvé uskutečnil workshop Vibrace a vyšší stavy vědomí. Na workshopech a především na osmidenním přechodu pracuji hodně s osmou čakrou (už mimo tělo, ale stále na vertikální ose našeho těla). Kdo se dokáže vědomím dostávat do této úrovně, má kontakt s vyšším vedením a zdrojem inspirace, a ví, jak právě při těchto stavech už se vše děje jakoby mimoděk a "samo", tím nejlepším možným způsobem. Už tady zažíváme vysoké stavy vědomí, nejenom pránické výživy, která s tím samozřejmě souvisí.

Na workshopu (webináři) jsme se ale dostali ještě dál, až na úroveň deváté a desáté čakry. Už na úrovni vědomí deváté čakry je pránické stravování něco, k čemu dochází zcela přirozeně. Toto je přirozený způsob výživy, na který jsme jenom zapomněli, a který jsme opustili, tak, jak jsme padali do hmoty.

Cestou k uvolnění z těchto pout jsou respekt a láska. Vděčnost a úcta i k materiální rovině, tělu, Zemi, která nás až doposud živila a dávala a dává nám všechno, co potřebujeme.

A porozumění, respekt a láska: samozřejmě, i k sobě.

Lenka Clara, 6. července 2022
www.cesky-pranicky-prechod.cz
FCB skupina Pránická výživa Český pránický přechod