4. Co získáváme a co ztrácíme

Každý, kdo byl, třeba jen chvíli "na práně", a tím spíš ti, kdo žili z prány delší dobu anebo kdo již žije z prány trvale, ví, co všechno se v životě mění.

Asi nikdo by ale neřekl, že v životě přechodem na pránu něco ztratil.

Kromě nejrůznějších zátěží (balastu) a závislosti přechodem nikdo nic ztrácet nemusí - je to jen na nás.

Možná je důležité připomenout, že být na práně neznamená nikdy v životě si už nic nevzít. Neznamená to, že nemůžete něco sníst ze společenských důvodů anebo i sobě pro radost, pokud to tak cítíte. Být na práně neznamená, že člověk nemůže nic sníst. Znamená to, že jíst nemusí. Živí se pránou, zbavil se závislosti. Pokud už do úst nic nevezme, je to v pořádku. Pokud cokoli vyhlásil jako dogma, zavřel si další cestu - uzavřel se do něčeho, co si vytvořil jako svůj nový způsob existence - ale vždy je to na vás, pro co, a jak se rozhodnete.

Jasmuheen říká, že od té doby, co je na práně, tak už to nezkoumá jako dřív a pokud má chuť, občas si dá něco dobrého. Henri mluví o lidech, kteří přešli na pránu, ale ze společenských důvodů (obchodní jednání, recepce, konference) někdy nějaké jídlo sníst musí, je třeba se proto předem naprogramovat, ale také to neoznačuje jako nic, co by nebylo v pořádku nebo bylo nemožné. O sobě říká, že pokud neléčí, tak ani nepije, nejen nejí. Nepotřebuje to.

Cesty jsou individuální. A nikdo nemá to nejmenší právo je soudit. Neměli bychom ani my sami: už jenom proto, že ať posuzujeme správnost cesty jiných, jednou se nám to vrátí, a pokud soudíme sami sebe, neodpuštění (superego) dokáže působit jako tenata i ve vztahu k nám samotným - a pokud k tomu připojíme silné emoce, tak i karmicky (Neal Donald Walsh, Hovory s Bohem: "Co posuzujete, bude posuzovat vás, a to, co odsuzujete, tím se stanete...") - pozor😊. Silné negativní emoce, podobně jako (především) činy působí jako hnací motor budhistického kola odplaty činů, jehož běh naopak brzdíme pochopením, porozuměním a soucitem.

A protože jsem se dotkla tématu jídla, alespoň douška - pokud jste na práně, ale někdy někde něco sníte, z jakéhokoli důvodu, pomáhá to naprogramování předem, ale určitě je třeba také udržovat vysoké vibrace a pránické vědomí, pokud nechcete dovolit, aby vás to vedlo zpět k běžnému způsobu stravování.

Je pravda, že nežijeme v klášterech anebo divočině, pohybujeme se, alespoň většinou, v běžném životě, máme nejrůznější zaměstnání, setkáváme se s různými konfrontacemi, a vystaveni jsme tak různým situacím, a je dobře se na to připravit:

Když jsem přemýšlela o tom, co mohl David říct o tom, co může člověk při přechodu na pránu ztrácet, všechny odpovědi se týkaly jen stavu, kdy člověk pránickou stravu nezažil nebo se na práně neudržel: stav, kdy prána ještě nenahradí požitky, které máme spojeny s jídlem (samostatná kapitola mentální závislosti, návyky a chutě).

Trochu jiná je ale situace, kdy se nám podařilo přepnout, chceme se pránicky stravovat, ale v rodině jsme v tom osamocení. Společné jídlo v rodinách představuje chvíle sounáležitosti a sdílení. Je to něco, co - kromě lásky a vřelosti našich srdcí - udržuje teplo "rodinného krbu". Máme zážitek z vaření, vůní, jídla, společnosti, toho, že spolu sedíme u stolu a sdílíme svoje zážitky i jídlo.

Ničeho z toho se nemusíme vzdát. Pokud jste na práně, a cítíme příval energie nebo se na něj napojíte, můžete sdílet tuto energii a světlo, kterou v sobě nese. Můžete sedět u stolu a mít před sebou jídlo které nesníte, anebo které jen ochutnáte, abyste udělali radost. Se světlem a energií je možné pracovat různě, posílat v kruhu, nabízet ji (abychom se nedostali do rozporu s jedním ze dvou nejdůležitějších zákonů Vesmíru: svobodné vůle a lásky: neděláme nic "ve jménu dobra" a protože my víme, že je to pro někoho tak "nejlepší", pokud nemáme jeho souhlas a nedali jsme mu možnost volby, jinak by šlo o pouhé násilí).

Nepůjde to, pokud bychom chtěl vyčnívat, upozorňovat na sebe nebo dokonce na to, jak jsme skvělí, schválně, cítit pýchu neb povýšenost nebo se snažit někoho poučovat, co a jak má jíst a nejíst on sám. Tohle jsou druhy energetického parazitismu: pokud si osobuje jakékoli nadřazené postavení, dopouštíme se krádeží energie jiných, parazitujeme na ní (víc samostatně), a zároveň i sami na sobě (na svojí duši, když tímto způsobe pustíme ke slovu zraněnou a ješitnou část svého ega).

Komunikace verbální je závislá na konkrétní situaci a poměrech, v rodině, stejně jako v širších společenstvích (setkání s přáteli). Vždycky by měla být pravdivá ("stravuji se jinak" a vždycky může a měla by být vlídná.

Vždy bychom měli být pravdiví, ale tím, co a jak řekneme, můžeme vytvořit klid - anebo zbytečně někoho znejistit nebo vyděsit. Vždy bychom měli být sami sebou, ale nemusí to být spojeno s konfliktem. Reakce jsou nejrůznější a nemusí to lidi samozřejmě myslet zle. Mají strach, možnost stravovat se takto ohrožuje naše přesvědčení a zdánlivé jistoty, je to nepředstavitelné - anebo někdo už sám zkoušel přejít a nepovedlo se mu to, nebo se mu nepovedlo na práně udržet, a to si má za zlé anebo se kvůli tomu zlobí.

A vždycky také samozřejmé můžeme někam nejít nebo odněkud odejít, jako to nejzazší řešení.

Ale vždy platí, že cokoli ustát, udržet se na práně, nevnímat změny které nastávají v mých preferencích, ať jde o to s kým a jak trávím svůj čas, se odvíjí od prožitku. Od toho, co jsou moje priority a co je pro mě důležité: jestli svoboda, světlo, vnímání, pránické vědomí a všechno, co s ním je spojené - a jestli je to pro mne lepší a má vyšší hodnotu.

Něco tak prostě jen už nechceme nebo nebudeme chtít. Můžeme, ale nemusíme změnit přátele. Vztahy a vztahy v rodině se mohou zlepšit. Pokud jsme napojení na zdroj energie, pokud skutečně jsme na práně, máme energie mnohonásobek oproti době, kdy jsme přijímali pevnou stravu, a to trvale, na všechno, včetně sportovních nebo jinak, i těch nejnamáhavějších fyzických činností, které bychom dřív nezvládli. Nemůže být řeč o podvyživenosti, je to naopak.

S alkoholem je to složitější, ale samozřejmě: pokud na práně, pak je nám stav bdělosti a jasného vnímání podstatně dražší, než chvilka se skleničkou. Můžeme se účastnit grilování se starými přáteli, a dát si s nimi i nějaký alkohol (který nám dočasně zvedne náladu - roztáhne cévy, ale rozhodně sníží naše vibrace: vytváří iluze podobně jako u výživy prázdné kalorie fast foodu), ale je možné, že to nebudeme chtít, protože vibrace masa, zábava, hluk, řeči pro nás prostě budou příliš hrubé (dá se s tím pracovat - samostatně se někdy zmíním o ochraně, můžeme něco cítit jako úkol apod.): potom to nebudeme chtít. Je možné mluvit o něčem, kde se sami rozhodneme, že to (už) nechceme, jako o něčem, co ztrácíme?

Nepotřebovat nic než sebe, je cesta, na níž jsme se vydali. Nemuset, ale moci. Mohu cokoli, pokud tím neubližuji sobě nebo jiným. Svoboda, která pramení ve spojení se zemí a nebesy. Otevřené vědomí. Stav Jsem, který jsem. Vnímat, a vidět jasně. Jít dál.

Co získáváme, ví každý, kdo se touto cestou vydal.

Proces přechodu na pránickou výživu je u každého jiný a stejně tak i osobní vjemy energie a probouzení skrytého potenciálu a mimosmyslových vjemů - jako průvodní jev celého procesu. Patří k němu samozřejmě očista, která také probíhá na mnoha úrovních,

Změny vědomí může každý popsat především sám u sebe. Kromě samotných znaků přepnutí souhrnně popsat jako nejrůznější prožitky vjemy a prožitky probouzejícího se vědomí a svobody. Všechno smyslové i mimosmyslové vnímání se zesiluje a prohlubuje. Některé stavy, které jsem zažívala, jsem našla popsané v mystické literatuře a ve zkušenostech s rostlinnými učiteli, aniž by hrozilo, že se v nich člověk ztratí nebo jej ochromí.

To, co je podmínkou bezpečí na této cestě, stejně jako na jakékoli duchovní, je uzemnění (stabilita), ochrana, a jít cestou srdce. A také nezaměňovat pravdu a iluzi.

Lenka Clara, 27. července 2022
www.cesky-pranicky-prechod.cz
FCB Pránická výživa - Český pránický přechod